Pohřební ústav hlavního města Prahy patří mezi rodinné stříbro

Smrt je přirozená součást života člověka. Přesto odchod blízkého je vždy bolestný. Vyjádřit poděkování zemřelému důstojným rozloučením za čas, který s námi strávil, je to poslední, co pro něho můžeme udělat.

Pozůstalí chtějí zajistit pohřeb podle svých představ a přání zemřelého. Parte, rakev, urna, poslední rozloučení v obřadní síni krematoria se smutečními květinovými dary, hudbou, řečníkem, či variantní rozloučení s urnou jsou základem pohřebnických služeb.

Pohřebnictví je váženou službou s celospolečenským dopadem etickým, kulturním, ale i urbanistickým. V  Praze tyto atributy měrou vrchovatou naplňuje Pohřební ústav hlavního města Prahy. Jestli se dá něco v hlavním městě označit za rodinné stříbro, je to právě Pohřební ústav. Je to instituce, kde se snoubí bohatá tradice s moderní technologií, vysoká profesionalita s hlubokou etičností.

Již déle jak 100 let poskytuje občanům služby Pohřební ústav hlavního města Prahy

Pohřební ústav hl.m.Prahy, organizace založená Magistrátem v r. 1911 poskytuje komplexní služby na vysoké profesionální úrovni. V deseti objednávkových kancelářích zařídí pozůstalí kromě rozloučení v krematoriu i pohřby do země, květinové dary, parte, VIP pohřby a též převozy zesnulých po republice i zahraniční převozy. Bohatý je i výběr rakví, od běžných až po luxusní. Veškeré informace poskytuje non stop na bezplatné informační lince 800 10 10 50, na které funguje i nepřetržitá služba pro odvoz zemřelých. Pohřební ústav hl.m.Prahy má ve správě obě pražská krematoria a přilehlé urnové háje. V krematoriu Strašnice mohou pozůstalí volit mezi malou obřadní síní, která nese název Baxova po primátorovi, který se významně zasloužil o výstavbu tohoto krematoria, a Velkou obřadní síní, která patří k největším ve střední Evropě, a obřadní síní na hřbitově Olšany.  Krematorium Motol je umístěno v krásném lesním prostředí a kapacitu jeho obřadní síně je možné zvětšit spuštěním prosklené vstupní stěny. Přestože pohřebnictví je tradiční obor, Pohřební ústav hl.m.Prahy nabízí i mnoho nových a rozšířených služeb, jako je např. rozloučení s urnou či ekonomický pohřeb „Rekviem“.

Kremační pohřeb tvoří v České republice asi 80% z celkového počtu pohřbů

V České republice je velice rozšířen kremační pohřeb. Tvoří asi 80% z celkového počtu pohřbů v České republice. Proč tomu tak je mi nepřísluší posuzovat, ani to není předmětem tohoto příspěvku. Je to však jeden ze základních kamenů současného, trochu jiného přístupu pozůstalých, k poslednímu rozloučení se zemřelým. Druhým takovým základním kamenem je ekonomická situace společnosti, která po roce 1989 umožnila použít finanční prostředky pro zajímavější aktivity. Na to pak navazuje dlouholeté vytěsňování smrti a vše co souvisí s pohřebním rituálem.

Pohřby bez obřadu

Jak se nepřipravenost na úmrtí někoho blízkého a neznalost všeho, co je pojeno se smrtí, projevuje ve skutečnosti? Nejvíce je to poznat při úmrtí doma. Stává se, že pozůstalí volají pohřební službu a prosí o okamžitý odvoz zemřelého, někdy dokonce ještě dříve než lékař zemřelého prohlédl. Prostě okamžikem smrti se z milované osoby stává „něco“, čeho je třeba se rychle zbavit. Pak následuje to ještě krutější a to je vynechání posledního rozloučení, tedy smutečního obřadu. To jsou právě ty v poslední době hodně využívané pohřby bez obřadu. Ano, jsou tím nejlevnějším pohřbem, který je možno objednat, ale za cenu daleko vyšší a to je morální a citová újma vlastního pozůstalého, která jak odborníci psychologové říkají, může končit až psychosomatickými potížemi. Pohlédneme-li pár desetiletí zpět, tak tam takovýto druh pohřbu nenajdeme. Rituál pohřebního obřadu byl v naší kultuře vždy dodržován. Účast na pohřbu, projevy soustrasti jako vyjádření spoluúčasti na truchlení nejbližších zemřelého a poskytnutí jim času na vyrovnání se ze ztrátou milované bytosti byla samozřejmostí. Problém vynechání pohřebního obřadu je však spíše problémem městské aglomerace. Na venkově nebo v malém městě je stále zvykem vypravit pohřeb s rozloučením a mnohde i s různými krajovými zvyky.

Pátral jsem, zda se podobné pohřby vyskytují i v jiných zemích Evropy. Nikde se takovýto způsob pohřbení neprovádí. V čem jsme tedy jiní než ostatní národy evropské kultury. Jak je možné, že jinde se rozloučí se svým zemřelým a pohřbení bez rozloučení nepřichází v úvahu a u nás kupříkladu v Praze je přibližně 50% pohřbů bez rozloučení. Je to ekonomická situace společnosti? Co nás vede k tomu, že nejsme ochotni investovat peníze do pohřbu a dost často také „zapomeneme“ urnu s ostatky v krematoriu. Proč uzavřeme svůj smutek v sobě a nedovolíme okolí, aby nám pomohlo zvládnout zármutek. Je to dopad vytěsnění smrti z našeho vědomí? Přitom Pohřební ústav nabízí ten nejjednodušší obřad posledního rozloučení za cenu, která je jen o několik stokorun vyšší, než je cena za pohřeb bez obřadu. Rovněž provádíme uložení zpopelněných ostatků a to jak v urně do pronajatého urnového místa, nebo volným uložením zpopelněných ostatků rozptylem nebo vsypem na loučkách v urnových hájích Strašnice a Motol. Na tyto otázky asi není jednoduchá odpověď. Jedno však je jisté, je nutné začít o tomto problému více hovořit. Věnovat více prostoru ve sdělovacích prostředcích odborníkům z psychologie a začít hovořit o smrti a o všem co s tím souvisí. Pochopíme-li smrt jako neoddělitelnou součást života jednotlivce, budeme připraveni porozumět procesu daleko složitějšímu a to je umírání. V této oblasti je ještě větší neznalost a nepochopení než v otázkách posledního rozloučení.

Podrobné informace o Pohřebním ústavu hlavního města Prahy, krematoriích ve Strašnicích i v Motole a bohaté nabídce služeb najdete na internetové adrese: www.pohrustav.cz.